Svátostné manželství je nerozlučitelné

Kristus povýšil manželství k svátostné důstojnosti. Manželství je znameníme jeho manželské lásky a neporušitelné věrnosti Církvi (Ef 5,32). Podle vlastních slov Páně, „kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství“ (Mk 10,11-12).

Přirozené manželství mezi dvěma pokřtěnými nelze oddělit od manželství svátostného.

Svátostná povaha manželství mezi pokřtěnými není akcidentální prvek, který… by právě tak dobře nemusel existovat, ale je tak svázána s jeho podstatou, že je od ní neoddělitelná… Církev v žádném případě nemůže připustit, že dva lidé spolu žijí v manželském stavu odpovídajícím jejich důstojnosti a jejich životu „nového stvoření v Kristu“, pokud nejsou spojeny svátostí manželství.1

Platně uzavřené a dokonané manželství mezi dvěma pokřtěnými nemůže žádná lidská moc na světě rozloučit, včetně moci papežské. Papež Jan Pavel II. učil, že tento bod je vyřešen a citoval k tomu dlouhý seznam svých předchůdců. Uzavřel:

Katechismus Katolické církve s velkou učitelskou autoritou, kterou mu propůjčila účast celého episkopátu a mé zvláštní schválení… uvádí: „Manželské pouto tedy stanovil sám Bůh, takže platné a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Toto pouto, které pochází ze svobodného lidského činu manželů a z dokonání manželství, je už neodvolatelné a dává vznik smlouvě zaručené věrností Boha. Církev nemá moc vyslovit se proti tomuto uspořádání Boží moudrosti.“2

V důsledku toho Církev trvá (a to i v situaci velkého tlaku) na tom, že existuje-li platný svazek, není za života prvního manžela druhé manželství možné. (Analýza praxe rané Církve viz oddíl C-2 níže). Toto učení bylo zakotveno v oficiálních vyhlášeních již před Nicejským koncilem.3

Konečně papežské magisterium objasňuje, že soukromé úsudky nebo osobní přesvědčení jedince (např. že jeho předchozí manželství bylo neplatné) nesmí tvořit základ pro stanovení neplatnosti manželství. Úsudek o platnosti svátostného manželství „náleží z Božího ustanovení Církvi“, a proto „je třeba se odvolávat na úsudek správně vycházející z legitimní autority“ podle objektivních norem.4

  1. Mezinárodní teologická komise, „Propositions on the Doctrine of Christian Marriage“ (1977), in Texts and Documents, 1969-1985, ed. Michael Sharkey (San Francisco: Ignatius Press, 1989), č. 3.1, 3.2.
  2. Papež Jan Pavel II, „Projev k Římské rotě“ (21.1.2000). Sv. Jan Pavel dodal: „Platné a dokonané svátostné manželství nemůže být nikdy rozloučeno, ani mocí římského papeže… (Pius XII.) prohlásil, že toto učení jasně zastávali všichni odborníci v této věci.“
  3. Srov. např. kán. 9 synody v Elvíře (300-303), in Heinrich Denzinger, Compendium of Creeds, Definitions, and Declarations on Matters of Faith and Morals, 43rd ed., ed. Peter Hünermann (San Francisco: Ignatius Press, 2012) (dále jen „DH“), č. 117.
  4. Jan Pavel II., „Projev k Římské rotě“ (10.2.1995). Srov. Kodex kanonického práva, kán. 135 § 3; kán. 1085.