Některé návrhy synodám by posouzení existence platného manželství posunuly do subjektivní sféry svědomí nebo soukromého úsudku, místo aby se zabývaly manželstvím jako veřejným faktem. Manželství má však v zásadě veřejnou povahu, a to ze tří pohledů: 1) je to veřejná smlouva mezi manžely, 2) slouží veřejnému dobru, protože přivádí na svět děti a vychovává je, 3) svátost je veřejným svědectvím a znamením Kristovy věrnosti a lásky k jeho Církvi.
-
1
Za prvé je manželství veřejně potvrzenou smlouvou mezi mužem a ženou. Tato smlouva je a musí být veřejná. U každého svatebního obřadu jsou svědci; skutečnost, že manželé uzavřeli sňatek, jim ukládá povinnosti a zároveň jim poskytuje práva a výhody. To s sebou nese, že si manželé jsou věrni (zejména v manželském životě), že si budou poskytovat pomoc a péči v dobrém i zlém a že budou spolupracovat při výchově svých dětí. A co víc, podle zákona se s nimi jedná a mělo by jednat jako s jednotkou: vytvářejí jediné manželské společenství se společnými prostředky, se zmocněním vzájemně se zastupovat a s právem nebýt od sebe odděleni ani stavěni jeden proti druhému.
-
2
Za druhé manželství slouží společnému dobru tím, že manželé přivádějí na svět děti a věnují se jejich výchově. Připouštíme, že na mnoha místech začalo být kontroverzní učit, že plození a výchova dětí je prvotním dobrem manželství. Ti, kdo obhajují úředně uzavírané homosexuální svazky, to dokonce považují za předsudek. Avšak jestliže Církev ustoupí rostoucímu nátlaku na to, aby o tomto veřejném rozměru manželství mlčela, bude to znamenat krok směrem k tomuto negativnímu vývoji a opuštění zásadního prvku a důvodu manželství. Není-li už manželství pokládáno za veřejnou instituci hodnou právní i kulturní podpory, stává se z něj jen o málo víc než soukromý slib lásky.
-
3
Za třetí, svátost manželství zdokonaluje manželský svazek mezi pokřtěnými. Nerozlučitelnost tohoto svazku je nejen ústředním bodem Božího plánu pro muže a ženu (Mt 19,3-10), ale také umožňuje, aby jejich trvalá a věrná láska sloužila jako svátostné znamení Kristovy lásky a věrnosti k jeho nevěstě Církvi (Ef 5,32).
Církev nyní zůstává v západní kultuře jedním z nemnoha zbývajících hlasů, který věrně hlásá pravdu o manželství. Její teologie, právo a liturgická praxe osvětluje důležitost manželství a rodiny ve společnosti i v Církvi. Manželé spolupracují s Bohem na stvoření nového života, jsou prvními učiteli víry, a tak dávají vznikat adoptovaným synům a dcerám Božím, jež Bůh určil k tomu, aby se podíleli na jeho věčném dědictví. Svou věrností veřejně svědčí o neochvějné věrnosti Krista jeho lidu.
[childnav]