Znamená „vezměte“ skutečně „vezměte“?

Od té doby, co se slaví liturgie v lidovém jazyku, nahradilo se latinské accipite většinou slovem znamenajícím „vezměte“. Accipere ovšem v původním významu značí „dostat, přijímat“. A co k tomu říká rozhodující řecký originál? Výraz lambánein může být překládán aktivně jako „vzít, brát z vlastní iniciativy ke svému užívání“ nebo pasivně jako „přijmout, obdržet“. Druhý zmíněný význam v je Novém zákoně na místě zejména tehdy, když jde o vztah Bůh-člověk, jak připomíná Delling.¹ Před Bohem jsme příjemci v plné míře.² Je teologicky nemyslitelné, že by si nějaký člověk „bral“ z vlastní iniciativy ke svému užívání Tělo Kristovo. Proto je labéte jistě třeba chápat ve smyslu „přijměte“.

Slovu lambánein odpovídající hebrejské lkh znamená „vzít, chopit se, brát na sebe“³, ale také „přijmout, obdržet, dostat“ nebo „nechat si od někoho dát“⁴. Toto platí také pro jinou důležitou řeč, která je řeči Pána Ježíše příbuzná, totiž syrštinu. Výraz nsb znamená podle kořene „vzít“, podle smyslu však často „přijmout“, jak může být dokázáno z popisu svatého přijímání u sv. Efréma Syrského.⁵

Ostatně evangelista Lukáš zdůrazňuje, že Pán své Tělo apoštolům dal (édokén, srov. Lk 22,19).

Z Prvního listu Korinťanům se dovídáme, že ze společenství přijímajících byli vyloučeni všichni, kteří zjevně žili v těžkém hříchu (srov. 1Kor 5,6-13). Dále se tak zvaní tajní hříšníci museli zdržet svatého přijímání, pokud se nechtěli provinit proti Tělu Páně (srov. 1Kor 11,27). Přehlížení těchto upozornění s sebou přináší Boží trest (srov. 1Kor 30n.) Jak zmiňuje C. F. D. Moule⁶, jediné místo v Novém zákoně explicitně vztažené na přípravu na Večeři Páně se týká soudu (judgement), proto je třeba předpokládat takový ritus svatého přijímání, který v sobě nese předepsanou úctu a posvátnou bázeň.

Raně křesťanská svědectví dokládají, že novozákonní citace ohledně „dávání“ a „přijímání“ byly chápány v tom smyslu, jaký vycházel ze souvislostí:

Justin Mučedník (+ okolo 165 n. l.) vyzdvihuje, že Kristus dal pouze apoštolům své Tělo a Krev: „Neboť apoštolové ve svých zápiscích, které se nazývají evangelia, zpravují, že jim bylo nařízeno a pouze jim svěřeno toto: Ježíš vzal chléb, vzdal díky a řekl: To konejte na mou památku, toto je moje tělo; a stejně tak vzal kalich, vzdal díky a pravil: Toto je má krev.“⁷

Podle Órigena (cca. 185-253/4) nám daruje Kristus své Tělo a svou Krev: „Když s Ním vystupuješ, abys slavil Paschu, dává ti kalich nové smlouvy a stejně tak i chléb požehnání, daruje ti své vlastní Tělo a svou vlastní Krev.“⁸

Tedy s tím, co bylo dosud ukázáno, můžeme říci: ritus svatého přijímání musel viditelně vzbuzovat postoj člověka coby přijímajícího a obdarovávaného jakožto i úctu a posvátnou bázeň.