II. Pulcheria Koch

Nato se rodina Marie Schneider a Pulcherie Koch přesídlily do Kyrgyzstánu. V roce 1962 přišel Pater Alexij tajně do Kirgyzstánu a vyhledal ve městě Tokmak Marii a Pulcherii. Slavil mši svatou v domě Marie Schneider a potom ještě jednou v domě Plucherie Koch. Pater Alexij nechal Plucherii jednu konsekrovanou hostii z vděčnosti, že mu tato stařičká žena pomohla na temném a mrazivém Uralu uniknout. Přitom jí dal také jasné pokyny:

„Nechávám vám tady jednu konsekrovanou hostii. Po prvních devět měsíců konejte pobožnosti ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Každý první pátek v měsíci vystavte ve svém domě Nejsvětější Svátost a pozvěte lidi, kterým naprosto důvěřujete, ať se pokloní. Všechno se musí dít s největším utajením. Po devíti měsících můžete hostii přijmout, ale učiňte tak velmi uctivě!“

Tak se taky stalo. Po devět měsíců se konaly v Tokmaku tajně eucharistické adorace. Také Maria Schneider patřila k ženám, které se pobožnosti účastnily. Vkleče si před malou hostií přály všechny tyto adorující ženy, vpravdě eucharistické ženy, přijmout svaté přijímání.

Byla však jenom jedna malá hostie, ale mnoho osob, které by si přály přijímat. Proto Pater Alexij rozhodl, aby na konci devátého měsíce přijala jenom Pulcheria a všechny ostatní ženy aby přijímaly duchovně. Tato duchovní přijímání byla ale velmi cenná, protože uschopnila eucharistické ženy, aby svým dětem předaly hlubokou víru a velkou lásku k eucharistii podobně, jako předávají mateřské mléko.

Předání malé konsekrované hostie Pulcherii Koch ve městě Tokmak v Kyrgyzstánu bylo posledním pastoračním počinem blahoslaveného Alexije Saritského. Bezprostředně poté, co se vrátil z misijní cesty v Kyrgyzstánu do Karagandy, byl Pater Alexij v dubnu roku 1962 zatčen tajnou policií a odvezen do koncentračního tábora Dolinka u Karagandy. Po mnohém týrání a ponižování obdržel Pater Alexij 30. listopadu 1963 mučednickou palmu „ex aerumnis carceris“ (v důsledku utrpení v žaláři). V tento den se ve všech katolických kostelích Kazachstánu a Ruska slaví jeho liturgická památka; řeckokatolická církev na Ukrajině si ho připomíná spolu s dalšími ukrajinskými mučedníky 27. června. Byl to světec eucharistie, který rozuměl tomu, jak vychovávat ženy k úctě k eucharistii. Tyto ženy byly květinkami, které byly v temnotě a osamělosti podzemí vypěstovány, a Církvi tak propůjčily opravdovou životnost.