Znamená „vezměte“ skutečně „vezměte“?
24.8.2015Od té doby, co se slaví liturgie v lidovém jazyku, nahradilo se latinské accipite většinou slovem znamenajícím „vezměte“. Accipere ovšem v původním významu značí „dostat, přijímat“. A co k tomu říká rozhodující řecký originál? Výraz lambánein může být překládán aktivně jako „vzít, brát z vlastní iniciativy ke svému užívání“ nebo pasivně jako „přijmout, obdržet“. Druhý zmíněný význam v je Novém zákoně na místě zejména tehdy, když jde o vztah Bůh-člověk, jak připomíná Delling.1 Před Bohem jsme příjemci v plné míře.2 Je teologicky nemyslitelné, že by si nějaký člověk „bral“ z vlastní iniciativy ke svému užívání Tělo Kristovo. Proto je labéte jistě třeba chápat ve smyslu „přijměte“.
Slovu lambánein odpovídající hebrejské lkh znamená „vzít, chopit se, brát na sebe“3, ale také „přijmout, obdržet, dostat“ nebo „nechat si od někoho dát“4. Toto platí také pro jinou důležitou řeč, která je řeči Pána Ježíše příbuzná, totiž syrštinu. Výraz nsb znamená podle kořene „vzít“, podle smyslu však často „přijmout“, jak může být dokázáno z popisu svatého přijímání u sv. Efréma Syrského.5
Ostatně evangelista Lukáš zdůrazňuje, že Pán své Tělo apoštolům dal (édokén, srov. Lk 22,19).
Z Prvního listu Korinťanům se dovídáme, že ze společenství přijímajících byli vyloučeni všichni, kteří zjevně žili v těžkém hříchu (srov. 1Kor 5,6-13). Dále se tak zvaní tajní hříšníci museli zdržet svatého přijímání, pokud se nechtěli provinit proti Tělu Páně (srov. 1Kor 11,27). Přehlížení těchto upozornění s sebou přináší Boží trest (srov. 1Kor 30n.) Jak zmiňuje C. F. D. Moule6, jediné místo v Novém zákoně explicitně vztažené na přípravu na Večeři Páně se týká soudu (judgement), proto je třeba předpokládat takový ritus svatého přijímání, který v sobě nese předepsanou úctu a posvátnou bázeň.
Raně křesťanská svědectví dokládají, že novozákonní citace ohledně „dávání“ a „přijímání“ byly chápány v tom smyslu, jaký vycházel ze souvislostí:
Justin Mučedník (+ okolo 165 n. l.) vyzdvihuje, že Kristus dal pouze apoštolům své Tělo a Krev: „Neboť apoštolové ve svých zápiscích, které se nazývají evangelia, zpravují, že jim bylo nařízeno a pouze jim svěřeno toto: Ježíš vzal chléb, vzdal díky a řekl: To konejte na mou památku, toto je moje tělo; a stejně tak vzal kalich, vzdal díky a pravil: Toto je má krev.“7
Podle Órigena (cca. 185-253/4) nám daruje Kristus své Tělo a svou Krev: „Když s Ním vystupuješ, abys slavil Paschu, dává ti kalich nové smlouvy a stejně tak i chléb požehnání, daruje ti své vlastní Tělo a svou vlastní Krev.“8
Tedy s tím, co bylo dosud ukázáno, můžeme říci: ritus svatého přijímání musel viditelně vzbuzovat postoj člověka coby přijímajícího a obdarovávaného jakožto i úctu a posvátnou bázeň.
- Srov. DELLING, článek Lambáno, in: ThWBNT, IV, 5n. ↩
- Srov. 1Kor 4,7: „Máš něco, co bys nebyl dostal?“ ↩
- Srov. H. SEEBASS, Art. lkh in: ThWBAT, IV, 590. ↩
- Wilhelm GESENIUS, Hebräisches und aramäisches Wörterbuch über das Alte Testament, Berlín u. a. 196217, 389. ↩
- Srov. Pierre YOUSIF, L’Eucharistie chez Saint Éphrem de Nisibe, (= Orientalia Christiana Analecta 224), Řím 1984, 298. ↩
- „The only explicit reference in the New Testament to preparation for the Lord’s Supper is in terms of judgement“ (C. F. D. Moule, The judgement theme in the sacraments, in: William D. DAVIES (Vyd.), The Background of the New Testament and its Eschatology. FS C. H. Dodd, Cambridge 1956, 456. ↩
- JUSTIN MUČEDNÍK, 1. apologie, 66. ↩
- Hom. XIX. in Jer., in: GSC, ORIGENES III, 13, 169, řád. 30n. ↩